(From Internet Folk, Czech online music magazine, 10 September 2001)

Každou kapelu, která to s hraním myslí vážně, to jednou čeká. První, druhá i třetí deska jdou ještě snadno, ale po pár letech kolotoče se muzikanti musí zamyslet nad zásadní otázkou. Co máme udělat netypického, netradičního, jiného? Neboli, čím znovu upoutat pozornost posluchačů?

Na tenhle kvíz šel Čechomor od lesa, do slova a do písmene. Postavil za sebe les smyčců Collegia českých filharmoniků, pro něž nechal rozepsat party Jazem Colemanem, člověkem v tomto oboru zkušeným, a proměnil tak své lidovky k nepoznání. A přitom za vším stojí náhoda. Jakási softwarová firma, pořádající každoročně koncert pro své klienty, chtěla dostat Čechomor do Rudolfina. Jenže pustit rockery na výsostné filharmonické podium, to je v roce 2001 ještě utopie, takže to chtělo vyrobit fúzi. Když Karel Holas prý jednoho dne přišel za Jazem Colemanem, mimo jiné houslistou už od dětských let, a trochu mu zahrál, byla ruka v rukávu.

V prvé řadě bych měl říci, že na Proměnách naleznete písničky Čechomorem už dříve nahrané (snad až na jednu), nyní „pouze“ přepsané pro hutný zvuk orchestru. Coleman bral většinou inspiraci v už vymyšleném aranžmá Čechomoru, zřejmě kvůli nedostatku času pro skládání (ani ne měsíc), i když některé písně dostaly podobu úplně novou a dlužno říci, že velice nápaditou. První pohled na zadní stranu obalu mi prozradil, že součet čtyř nejdelších skladeb přesahuje 32 minut, což mnohým kapelám dneska stačí na regulérní CD, nicméně takovéto délky mi k vážné hudbě sednou.

Čechomor, ať se během let jmenoval jakkoli, to pro mě byl (a stále je) bigbít jako řemen. Na Proměnách jde ovšem o zcela jinou kapelu, které úplně zmizel její typický rockový spodek, změnily se kytary, dokonce i hlasům ubylo té čechomorské údernosti - celé to zkrátka zkomornělo. Přesto z onoho smyčcového lesa, který jsem v úvodu zmiňoval, trčí jako vysoký smrk housličky Karla Holase a dávají poznat, že tu kus Čechomoru přeci jenom je. Drobné nuance v „tvrdosti“ doprovodu se nalézt samozřejmě nechají, třeba Šimbolice na desce Mezi horami je opravdu nářez, takže i na Proměnách se jí dostalo více dunících tympánů, ale globálně řečeno jsou Proměny velice poklidné. Jeden můj známý v redakci Zpravodaje Prázdnin v Telči, kde se Coleman a Čechomor točili v Hi-Fi věži skoro každý den, to charakterizoval: „Tohle je pro mě vážná hudba, to nejsem schopen slyšet víckrát, než jednou za týden.“

Je to samozřejmě věc názoru, já si naopak zase tuhle vážnou hudbu poslechnu velmi rád. Není to sice tak živé jako klasický Čechomor, ale zase ani tak akademické, jako "opravdová" vážná hudba. Troufnu si tvrdit, že kdyby takhle komorně Českomoravská hudební společnost začala, skončila by kdesi v prachu. Tím, že dnes už nějaké postavení má, poskočí dík Proměnám ještě výš. Svědčí o tom koneckonců i natáčení černé komedie Petra Zelenky Rok ďábla, kde bude mimo Jarka Nohavici, Karla Plíhala vystupovat i Čechomor a Jaz Coleman.

--David Jirk