PRAHA - Jaz Coleman, který se věnuje především aranžování orchestrálních partů, při té příležitosti uvedl: "Hrozně rád pracuji se smyčci, ale musím říci, že mě ohromně bavilo po letech si zase zazpívat s kapelou. Je to úžasný pocit. Vlastně jsem ani nevnímal jednotlivé písně, jak silný to byl zážitek."

Toho, že by temný postpunk mohl zaskočit posluchače návštěvníky filmu se Coleman neobává: Kapelu i film spojuje rituálnost, ta mě také sblížila s jeho režisérem Petrem Zelenkou."

Coleman současně zdůraznil, co pomohlo skupinu udržet pětadvacet let pohromadě: "Především jsme přátelé, scházeli jsme se, i když jsme nehráli, muzika není v našem vztahu na prvním místě."

Návrat ke Killing Joke však neznamená, že by se Coleman nadále mínil věnovat jen rocku: "Čeká mě šedesát koncertů s orchestrem v Americe. Rád bych také viděl, kdyby Lenka Dusilová natočila album folkových písní. Ona je skrytý poklad této země."